Trosky

Hrajeme pohádky z celého světa

2010-08-02T21:20:00.002+02:00

Jak už napovídá název, nová publikace z nakladatelství Portál je určena všem milovníkům amatérského dětského divadla. 24 scénářů pohádkových her pro děti od 5 do 11 let mohou využít učitelky v mateřských i základních školách, vedoucí dramatických kroužků i další zájemci, kteří fandí spontánnímu dětskému divadelnímu projevu.

Prostřednictvím pohádek ze všech koutů světa se děti nenásilně seznamují s odlišnou kulturou, jejími zvyky a obyčeji, často velmi překvapivou mentalitou, ale také její historií a mytologií. V některých pohádkách můžeme najít podobné náměty jako v těch „našich“ českých, jiné budou pro děti asi trochu nezvyklé až exotické, tím ale možná o to přitažlivější. Většina zařazených pohádek vychází z lidové slovesnosti, tři scénáře vznikly na motivy pohádek Hanse Christiana Andersena (Sněhová královna) a bratří Grimmů (Zajíčkova nevěsta a Paní zima).

Pokud vás dětské divadlo láká, více podrobností o knize píšu na Dětských stránkách.

Hrajeme pohádky z celého světa - napsala Eva Cílková, ilustrovala Edita Plicková, vydalo nakl. Portál v r. 2010. ISBN 978-80-7367-695-7

Ema a kouzelná kniha

2010-08-02T21:07:00.005+02:00

Mají vaše ratolesti rády příběhy o dětech? Nebo se raději začtou do fantastického příběhu, které se tváří jen pramálo reálně? Ať tak či tak, jistě si zamilují vyprávění o Emě, které je spojením obou výše jmenovaných. Napínavý kouzelný příběh o dívce, které jedna neobyčejná kniha změnila celý život, je určen dětem od 7 let, zaručeně však osloví i dospělé.

Na kopci za městem stojí starý dům. Má zamřížovaná okna, oprýskanou omítku, je obehnán vysokou zdí a říká se mu Sirotčinec. V domě žije dvacet čtyři holčiček. Všechny do jedné nosí hnědé šaty a vlasy si splétají do copů, neznají nic jiného než dům a zahradu, nemají nikoho jiného než samy sebe a Slečnu, nikdy nebyly za zdí. Pouze v den svých desátých narozenin smí každá z nich na jeden celý den brány Sirotčince opustit, navštívit Město a utratit celý zlatý peníz. Emě bude brzy deset let. Město nabízí spoustu lákadel, ale zatímco ostatní dívky vybíraly u stánků sladká cukrátka, vozily se na kolotočích a obdivovaly pestré šaty ve výlohách, Emu neznámá síla táhne do antikvariátu plného nádherných knih. Jedna jako by čekala přímo na ni. Kniha, které dorůstají stránky.

Delší povídání o pěkné knize včetně ukázky si můžete přečíst na Dětských stránkách.

Ema a kouzelná kniha - napsala Petra Braunová, ilustroval Tomáš Řízek, vydalo nakl. Albatros v r. 2010. ISBN 978-80-00-02613-8

Zákeřné keře

2010-05-10T22:35:00.002+02:00

Není tomu více než pár dní, co se na knihkupeckých pultech objevil poetický pohádkový příběh o malé víle, kterou zaklel zlý černokněžník. Knihu v překrásné grafické úpravě vydalo nakladatelství Portál. Není zcela běžné, aby Portál vydával beletrii, v tomto případě se však jedná o spojení pohádky s naučnými prvky. A nutno podotknout, že jde o spojení velmi zdařilé. Pomocí poutavého vyprávění se totiž malí čtenáři seznámí s nástrahami běžných jedovatých rostlin, které mohou potkat v každém parku, zahradě, na sídlišti i v lese.

Zlomyslný čaroděj Rulík spletl z větviček devíti nebezpečných keřů věneček, který posadil na hlavu drobné víle Vincencii. V ten okamžik padla na paloučku jako mrtvá k zemi. K srdíčku maličké víly putuje nebezpečný jed a tak se její vílí přítelkyně za pomoci vodního skřítka vydávají na nebezpečnou cestu. Jedině když se jim do svítání podaří vrátit všem keřovým skřítkům jejich větvičky, mohou zlou kletbu zrušit.

Více o vílím putování píšu na Dětských stránkách, tentokráte si tamtéž můžete přečíst také ukázku.

Zákeřné keře – napsala Daniela Krolupperová, ilustrovala Eva Chupíková, vydalo nakl. Portál v r. 2010

Tři tatínci a maminka

2010-05-10T22:27:00.002+02:00

Když se u jedné knihy sejdou texty Martina Reinera, Michala Viewegha a Pavla Šruta, provázené nezaměnitelnými ilustracemi Galiny Miklínové, musí být jasné, že půjde o dílko vskutku neobyčejné.

Lehce pohádkový, jemně humorný a veskrze současný příběh dovolí nahlédnout malým i velkým čtenářům do tří životních etap jedné mimořádné maminky. Maminky často bývají okouzlujícími bytostmi, ta z našeho příběhu je však téměř kouzelná. Ostatně, seznamme se...

... a to na Dětských stránkách, však už to znáte :-)

Tři tatínci a maminka – napsali Martin Reiner, Michal Viewegh a Pavel Šrut, ilustrovala Galina Miklínová, vydalo nakl. Brio v r. 2010ISBN 978-80-86113-93-7

Maminčino bříško

2010-05-10T22:14:00.003+02:00

Posledních pár týdnů začíná být mamince po ránu špatně a malého Pavlíka samozřejmě moc zajímá, co se to s ní vlastně děje. Když se dozví, že je maminka těhotná a bude mít miminko, není si moc jistý, jestli z toho má mít radost. Vždyť už jednu mladší sestřičku má, potřebuje vůbec dalšího sourozence?

Na podobné úvahy teď však není vhodný čas. Pavlíkovi totiž daleko více vrtá hlavou, jak se to miminko do maminky dostalo. Na povídačky o včelkách a čápech už je Pavlík velký, a tak si jeho rodiče vezmou na pomoc knížku Maminčino bříško, nalistují první stránku a pěkně od začátku se do ní ponoří.

Více o příručce pro rodiče i děti píšu na Dětských stránkách

Maminčino bříško – text a ilustrace Regina Masaracchiová a Ute Taschnerová, vydalo nakl. DharmaGaia v r. 2009 jako 1. svazek edice Už to vím!

Spudveč! aneb 70 000 světelných let

2010-04-25T21:14:00.004+02:00

Téměř před dvaceti lety napsal Mark Haddon pořádně ulítlou knížku o dobrodružství dvou školáků, kteří se shodou neuvěřitelných náhod ocitnou na podivné planetě daleko předaleko od Země. Kritika tehdy román řádně strhala a příběh upadl v zapomění. Pak se ale panu Haddonovi ozvala jedna paní učitelka, která knihu četla s dětmi ve škole a ty z ní byly nadšené. A pan Haddon byl také nadšen, román kriticky přepracoval, něco vypustil, něco připsal, něco upravil, něco nechal a výsledkem je velmi vtipný příběh, který musí oslovit každého kluka od deseti let. Tedy nemusí a asi ne každého, ale jsem si jistá, že mnohým se bude líbit.

Jimmy a Charlie jsou normální kluci, kteří chodí do školy a padají z jednoho průšvihu do druhého. Jimmy má navíc příšernou pubertální sestru, která chodí s tím nejpříšernějším tvorem na světě, což zaručuje spoustu velmi zábavných situací.

"Bylo jí šestnáct. Živě jsem si pamatoval, jak ještě před pár lety nosila culíčky a v pokoji na zdi měla plakáty koní. Pak se jí přihodilo něco ošklivého s mozkem. Začala poslouchat death metal a přestala si mýt podpaží.

Před půl rokem potkala na nějakém koncertě Beďara. Tomu bylo devatenáct. Měl dlouhé mastné vlasy a obří kotlety, do kterých se mu chytaly zbytky snídaně. Když byl mladší, míval akné. Teď už mu po nich zůstaly jenom ďolíčky na tvářích a ta přezdívka. Jeho obličej, to byla hotová měsíční krajina.

Měl mozkovou kapacitu záchodové štětky. V tom jsme se s mámou i tátou naprosto shodovali. Naproti tomu Becky se domnívala, že ho ženám seslal sám Bůh. Co na něm má, to jsem fakticky netušil. Možná byl jediná osoba na světě, která byla schopná rozdejchat to její podpaží."

Kluci jednoho dne zaslechnou své učitele mluvit podivnou řečí. Zvědavost a fantazie je mocná čarodějka a Jimmy s Charliem začnou oba učitele sledovat. Ke svému překvapení však zjistí, že mezi panem učitelem výtvarné výchovy a paní učitelkou dějepisu není žádný vztah, dokonce ani nehrají žádnou divnou hru, oni totiž pochází z jiné planety. Když se učitelé dozví, že chlapci jejich tajemství odhalili, nejsou samozřejmě nadšeni a hodlají je ututlat za každou cenu. I kdyby snad měli kluky zabít... Meziplanetární dobrodružství právě začíná.

První polovina knihy, kdy ještě není jasné, co všechno si kluci vyfantazírovali a co je "pravda" je fantasticky zábavná, velmi svěže a vtipně napsaná a čtenář se vyloženě baví. Ve chvíli, kdy začne honička mezi pozemšťany a obyvateli oné vzdálené planety kniha trochu ztrácí na uvěřitelnosti (nemyslím tím mimozemský život a všechno s ním spojené, ale drobnosti jako že Jimmy se sestrou skoro nespí a nejedí, umí řídit motorku a auto, ve dvou zvládnou přeprat celou bandu jinoplanetárních bytostí aj.), přesto se ale stále velmi dobře čte a udržuje si dost vysokou laťku.

Spudveč! aneb 70 000 světelných let - napsal Mark Haddon, vydalo nakl. Argo v r. 2009

Určeno čtenářům cca od 10 let, zaručeně se však pobaví také mládežníci a dospěláci

Úžasná kniha Molly Moonové o hypnotismu

2010-04-25T20:51:00.005+02:00

Ostudně dlouho jsem nepřidala žádný článek, ale to proto, že dětské knihy čtu jak na běžícím pásu a nestíhám je strávit. Proto alespoň krátké zmínky.

Molly Moonová je malá holka, která vyrůstá v hrůzostrašném sirotčinci na obludném místě zvaném Skuhrov. Nemá skoro žádné kamarády, většině lidí leze na nervy, protože je věčně zasněná a když začne mluvit, okolí usíná nudou. Molly to nijak zvlášť nevadí, ráda si žije ve svém uzavřeném světě, ale přeci jen ji trápí, že kromě jediného kamaráda Rockyho je všem pro smích.

Molly ráda čte. S oblibou chodí do knihovny, jednak protože ji tam nikdo neruší, nikdo se jí nevysmívá a taky proto, že tam mají teplo a útulno. Jedna návštěva knihovny jí však doslova otočí život naruby. V jednom regálku najde špatně založenou knihu. Starou, otrhanou knihu z počátku století. Knihu o hypnotismu.

Molly propadne kouzlu hypnózy, opustí Skuhrov a žije si dosud nepoznaným životem. Brzy však zjišťuje, že není všechno zlato co se třpytí a poznává, že hypnóza může být v nepovolaných rukou velmi nebezpečná zbraň.

Velmi svižně vtipně napsaná knížka pravděpodobně osloví především dívky, ale s přehledem bych ji doporučila i klukům. První tři čtvrtiny knihy jsou skvělé, zábavné a s přimhouřením očí ohledně zvládnutí hypnózy malou holkou i uvěřitelné, závěr se bohužel trochu zvrhává v neuvěřitelný cajdák se sladkým happyendem. Celkový dojem však příliš nezkazil, proto po knize můžete směle sáhnout, snad nebudete litovat.

Úžasná knihy Molly Moonové o hypnotismu - napsala Georgia Byngová, vydalo nakl. Egmont v r. 2003

Pro holky (i kluky) od 10 let

Velká kniha dětských říkadel

2010-03-31T11:53:00.009+02:00

Šnečku, šnečku, vystrč růžky, já jsem malý mysliveček, vařila myšička kašičku...
Tahle polívka ze starých říkadel ochucená příšernými ilustracemi jedné z redaktorek je nejen předražená (249,-), ale na patře zanechává děsivou pachuť.
Nikdy by mě nenapadlo, že ze sbírky klasických říkadel, které si pamatují i naši prarodiče, lze udělat něco tak nevkusného.

Knihu Velká kniha dětských říkadel vydalo nakladatelství Plot v roce 2010, ilustrovala Pavla Šimečková.

Album lidí

2010-03-27T10:34:00.005+01:00

... kniha, která si v roce 2009 odnesla z knižního veletrhu v Lipsku cenu Nejkrásnější kniha světa.

Knihu mám v ruce a nevím co si mám myslet... , ale určitě si nemyslím, že jde o nejkrásnější knihu světa.
Nějak nemohu najít smysl té knihy ani přijít na to, komu je kniha určena. Dětem? Dospělým? ... nevím.
Co se mi na knize líbí jsou ilustrace (připomínají mi obálky knih meziválečného období), takže by se mi kniha měla vlastně líbit celá, neboť vlastně o nic jiného než o obrázky nejde... , ale čeho je moc, toho je příliš, i originálních tisků.
V knize se opravdu najde skoro každý, alespoň v nějaké té roli, i kdyby to měla být role spáče. Mix který nedává ve směs smysl. Ano, já vím, vidím v tom ty všude popisované "linky" mezi jednotlivými obrázky... a to ty zjevné: policista - zloděj, ty humorně laděné: natěrač - sprejer, i ty něžně cynické: Sysifos - dokař.
Co dodat ... je to na vás.
Knihu Album lidí vytvořil Blexbolex (francouzský umělec Bernard Granger) a vydalo v roce 2009 nakladatelství Baobab.

Kočička z kávové pěny

2010-03-26T16:33:00.005+01:00

Uvařte si kávu (dětem kakao), navlékněte niť a můžeme začít.

Byla jednou jedna kočička, ne veliká,
ne maličká, a narodila se odpoledne,
přesně o půl jedné... ale popořádku.

... tak popořádku.

Kočička Kávička už není žádné malé kotě, na svět přišla v nakladatelství Baobab už v roce 2006. O její vznik se přičinily dvě ženy, a to Tereza Horváthová (text) a Eva Volfová (ilustrace).
Jednoduchý a kratičký příběh o kočičce, která se narodila z kávové pěny a její cestě za domovem, je měkoučký jako látky, na které je vyšitý.
Netradičně pojednaná ilustrace je nosným prvkem celé knihy. Eva Volfová použila pro podklad svých výšivek utěrky, ručníky i kostkovanou deku.

Bibiana píská na prsty

2010-03-24T19:17:00.008+01:00

V pondělí jsem byla v divadle. Seděla jsem v křesle v obývacím pokoji své kamarádky a sledovala představení v podání pětiletého Matouška. Hrál pohádku o líném Honzovi. Kulisy malého loutkového divadla mu za chvíli nestačily a děj se tak začal odehrávat v celém pokoji.

"Tohle nechápu!" vykřikla Bibiana, protože v Babiččině divadle se smí vykřikovat. "Má zdravé nohy a válí se na peci!"

Co mají tyto dva příběhy společného? Mnohé, Bibiana je děvčátko, které při autonehodě přišlo o rodiče a sama skončila na vozíčku. I Máťa má malého bratříčka na vozíčku.

"Bibiana nebude už nikdy běhat?" zeptala se babičky jednou po divadle Mařenka. "Nebude. To by se musel stát zázrak," povzdechla si babička. "Já bych moc chtěl, aby se ten zázrak stal," řekl Jeníček. "Jenže zázraky se stávají jenom v pohádkách," řekla babička. "S tím už se nedá nic dělat."

... a tak nejen Máťu a jeho bratříčka Kubu, ale i vás, zvu do světě za oponou, do světa zázraků. Do světa fantasie bez hranic.

Zajímavé odkazy ke knize:
Stránky nakladatelství Meandr
Stránky Ivana Binara

Záhada na konec:
Kniha vyšla v dvou barevných úpravách. Jedno je červené (viz. foto) a druhé žluté.

Knihu Bibiana píská na prsty napsal Ivan Binar a ilustrovala Veronika Podzimková. V roce 2009 vydalo nakladatelství Meander Praha, v edice Modrý slon.

Větrná republika

2010-03-16T23:07:00.007+01:00

Že mléko dává kráva a sníh je zmrzlá voda, to ví dneska každé malé dítě. Ale odkud se bere vítr? Francouzský výtvarník Olivier Douzou má v této věci jasno, musí se přeci vyrobit. Jeho malí přátelé obývající Větrnou republiku na tom od pondělí do soboty neúnavně pracují. Z trubic do potrubí, odtud do větrovodů, přes větrozámek až do celého světa. Sbírají, co vítr přivál, sklízejí, co zasel.

Celou mou chválu na velmi originální veršovaný příběh o zemi, kde se vyrábí vítr si můžete přečíst na Dětských stránkách, se kterými bych měla v budoucnu trošku spolupracovat :-)

Větrná republika – napsal a ilustroval Olivier Douzou, z francouzského originálu La république du vent přeložili Petr Borkovec a Tereza Horváthová, vydalo nakl. Baobab v r. 2009

Stromovka aneb Abeceda vzácných či všelijak nádherných stromů

2010-02-18T12:19:00.004+01:00

Při práci v knihovně občas člověk narazí na hotové skvosty. Zrovna píšu anotaci k velmi zvláštní knize, kterou chtě nechtě musím zmínit i tady.

Unikátní a ve všech směrech neobyčený průvodce tajuplným světem dřevin kupodivu nepopisuje rostliny pražské Stromovky, jak by sváděl název publikace, naopak se věnuje stromům všech koutů planety.

A jako avokádo, B jako baobab, C jako cedr. Království stromů je podivuhodnější než si mnozí z nás vůbec dovedou představit. Abecedně řazený atlas přináší rozmanitý výběr zajímavých dřevin, se kterými se můžeme setkat na zahradě vedle domu, v lese za městem i na opačném konci světa. Každý strom má svůj vlastní příběh a o jednom od každého písmenka abecedy nám autoři povypráví. Jak dlouho jsou na světě, kde rostou a jak vypadají, čím jsou výjimečné a co se o nich povídá?

Hravé, často až fantazijní poutavé vyprávění o majestátních velikánech i malých voňavých keřících provází obrázky čtyř- až jedenáctiletých ilustrátorů. Nevšední, poněkud výlučné grafické řešení a netradiční texty dvorních autorů nakl. Baobab - Jiřího Dvořáka a Terezy Horváthové zaujmou na první pohled.

Těžko říct, jak se podobná kniha může líbit dětem. Po výtvarné stránce mě subjektivně kniha příliš neoslovila. Příliš drsně působící desky a zvláštně ponuré dětské ilustrace vyvedené především v černo-růžových(!) barvách by mě jako malou těžko zaujaly. Je podivné, jak růžová nemusí vyzařovat vždy jen kýčovitou bárbínkovsko-vílí atmosféru, pokud není spojena s fialovými, žlutými a zelenými odstíny na lesklém křídovém papíře do disneyovsky líbivého celku.
Obsahově mě však kniha nadchla. Texty jsou skvělé, originální, hravé, psané často s vtipem a nadsázkou. Na začátku knihy je několik barevných dětských fotokoláží, které by se mi jako obrazový doprovod líbily daleko více, nejsem však ani výtvarník, ani nakladatel, a tak do toho nemám co kecat.

Knížka je zdařilá a tady je malá ochutnávečka od písmene G, granátovníku:

"... Podle granátových jablek dostalo své jméno španělské město Granada a taky grenadina, sladká limonáda, která se vyrábí... hádejte z čeho? I ručnímu granátu vymyslel název někdo, kdo raději mlsal než válčil, a tahle výbušná zbraň mu tvarem připomínala jeho oblíbené ovoce. Až se u vás doma objeví divná velká cibule, která se neloupe, nejspíš to bude granátové jablko. Je plné malých červených zrníček, podle nichž zas nějaký hledač drahokamů pojmenoval české granáty. Až je ochutnáte - ta zrníčka, ne to kamení -, řeknete si: to je bomba!"

Stromovka aneb Abeceda vzácných či všelijak nádherných stromů - napsali Jiří Dvořák a Tereza Horváthová, ilustrovaly děti ve věku 4-11 let. Vydalo nakl. Baobab v r. 2009
Určeno především mladším dětem

Město Ember

2010-01-24T12:54:00.009+01:00

Právě jsem dočetla úchvatnou strhující knihu a jsem plná dojmů. Město Ember je první částí čtyřdílné série Knih města Ember. Jedná se o jakousi kombinaci sci-fi příběhu a městské fantasy, která si vás už po prvních stránách omotá kolem prstu a do posledních řádků nepustí.

Město Ember je na pokraji zkázy. Ohromný generátor, jediný zdroj energie, se pomaličku rozpadá a ve městě stále častěji dochází k výpadkům energie. Dochází také zásoby jídla, věcí denní potřeby, léků, vitaminů, zkrátka všeho. Obyvatelé Emberu cítí, že konec města se blíží, ale nikdo si vážnost situace nechce připouštět. Nikdo, až na Linu a Doona, dvanáctileté kamarády, kteří se rozhodnou najít řešení.
Postupně zjišťujeme, že Ember je jediným světlým bodem v Temnotách, jako by celé město bylo pohřbeno pod zemí... Jak město vzniklo, kde se vzali jeho obyvatelé? Na počátku všeho byli Stavitelé, ale odkud přišli oni? (A proč vlastně Ember vystavěli?)
Lina s Doonem najdou jakési Pokyny. Pokyny k čemu? Mohly by to být pokyny, jak zachránit město? Jak najít cestu ven? Jak z Emberu odejít? Budou jim Embeřané věřit, nechají se přesvědčit? Osud města je v jejich rukou...

Kniha má dokonale propracované popisy života v podivném městě, začtete se do nich tak, že se najednou ocitnete spolu s Linou a Doonem v podzemí, ani nevíte jak. Kolem vás se budou valit proudy vody a vám bude stejně úzko jako oběma dětem.

Moc se mi během četby líbily náznaky, že Embeřané pravděpodobně mají své předky na Zemi a děj tak není zcela odtržen od našeho světa, např.:
Božínku - Zvolání vyjadřující překvapení, úžas. Božínek je zřejmě zdrobnělina výrazu „božín“, jehož význam už dnes není zřejmý.

S každou další stránkou si uvědomíte, jak strašně se vším plýtváme. Embeřané máloco vyhodí. Staré oblečení se dá přešít, z nepoužitelného se alespoň vypárají nitě a prodávají se dál. Psát se dá na kde co, dobře poslouží třeba etikety z konzerv. Pastelky jsou drahoceným pokladem.

Neexistují žádné stroje, "knihy" se píší ručně. Žádné počítače, mobily. Lidé se domlouvají prostřednictvím rychlých poslů, běhajících po městě sem tam.

Kromě brouků a můr nežijí v Emberu žádná zvířata. Lidé se živí pouze stravou z konzerv a zeleninou vypěstovanou ve Sklenících.
Život v Emberu se od našeho tak moc liší a přitom je v řadě věcí naprosto totožný. Embeřané jsou lidé. Živí stejně jako my, jen žijí odříznuti od zbytku vesmíru uzavřeni ve svém maličkém světě. Jako v akváriu. Laboratorní myšky.

Moc se těším na pokračování. Zajímá mě osud Embeřanů a především důvody Stavitelů, proč Embeřany do jejich podzemního světa uvrhli. Strhující, skvělé, dokonalé. Moc doporučuji.

Kniha města Ember 1 : Město Ember - Jeane DuPrauová, vydala nakl. Argo a Triton v r. 2009
Pro čtenáře od 10 let

Rafaelova škola

2010-01-17T19:11:00.003+01:00

Neobvyklou formu zvolila pro své nové dílo spisovatelka Renata Štulcová, autorka úspěšné fantasy trilogie Nemetonburk a skvělého rytířského románu Růže a krokvice. Svou knihu Rafaelova škola píše rovnou na internet a soudě podle prvních kapitol i reakcí čtenářů, půjde o další skvělý příběh, který se čte úplně sám.

Rafaelova škola by měla být romantickým příběhem pro dívky, jemně propleteným fantastickou nitkou zašitou do současného světa. Hlavní hrdinka Marina je dvanáctiletá dívka, která žije s babičkou a tátou, na maminku se vůbec nepamatuje. Nemá na ni jedinou památku, jedinou fotku. Příběh se začíná odvíjet ve chvíli, kdy Marina zjišťuje, že vůbec není obyčejnou holkou jak si vždycky myslela, právě naopak. Na zádech jí raší křídla a uši se jí špičatí jako nějaké elfí královně. Při přijímacích zkouškách jí vedení školy sdělí šokující pravdu - Marina je víla. Důkazy na jejím těle jsou více než usvědčující a Marině nezbývá než uvěřit. Její dávno zmizelá maminka trvala na tom, aby jednou nastoupila na Rafaelovu školu. Na školu, kde se to okřídlenými vílami, kentaury a jinými zvláštními bytostmi jenom hemží.
Byla její maminka také víla? Kam se tehdy ztratila a proč o svém tajemství nikdy neřekla ani tatínkovi? A co je vlastně ta prestižní škola zač? Marina nastupuje na novou školu odhodlána záhadu objasnit. Zdá se však, že její pátrání není všem úplně vhod...

Příběh přibývá na internet po kapitolách, každá z nich má ve Wordu cca 4-5 stran a aktualizace probíhají tak ve dvou až tří denních intervalech. Čtení delších textů z obrazovky pro mě nemá zrovna velké kouzlo, ale v případě tohoto příběhu jsem ochotná se přemoci :-) Jen je pro mě příjemnější zkopírovat si text z blogu do Wordu a číst si jej na bílém pozadí, z tmavomodré obrazovky a bílého písma mě dost bolí oči. Šedé písmo použité v záhlaví je rozhodně přívětivější, ale to už je drobnost. Naopak se mi moc líbí použitá ilustrace a poetické názvy kapitol.

Velice doporučuji přečíst si alespoň kousek první kapitoly i v případě, že nepatříte mezi náctileté slečny. Pravděpodobně budete (stejně jako já, už nějaký ten čas cetiletá slečna) dosti nadšeni. Jen malé upozornění pro všechny, kdo v současné době trpí nedostatkem času - četba je silně návyková, a tak pokud si nemůžete dovolit zdržení v nabitých zkouškových nebo předtermínových obdobích, odložte na později :-))

Nebe - peklo - ráj

2010-01-17T19:03:00.006+01:00

Na českých knihkupeckých pultech se objevil skvost, jaký ve svém okruhu nemá konkurenci. Rozsáhlá antologie v hravé grafické úpravě předkládá výběr toho nejlepšího, co se během 20. století urodilo na poli poezie pro děti.

Tak jako středověcí alchymisté tavili ve svých tyglících zlato, i zde bublá a mísí se vše důležité, zajímavé a neotřelé. Velká jména české poezie pro děti jsou rozšířena o autory, které bychom v podobné sbírce nečekali, a to jak z řad významných spisovatelů či dramatiků, tak také hudebníků napříč různými styly a žánry. Jarek Nohavica vedle Václava Havla, kouzelně strašidelný Ivan Martin (Magor) Jirous vedle lyrických veršíků Jana Skácela. Neuspořádanost rozhodně nepůsobí chaoticky, právě naopak. Kniha je různorodá a nabízí pro každého něco.

Sbírka je graficky rozdělena do tří částí podobně jako dětská hra Nebe-peklo-ráj: nebe světlounce modré a básničky snivé, peklo červenohnědé a dravé, ráj žlutohnědozelený, živý a hravý. Každý oddíl ilustrovala jiná autorka, přesto se sbírce daří uchovat jistý jednotný ráz a jednotlivé celky nepůsobí rozbitě a odděleně.

Všechny básně provází "klíčová slova" s odkazem na jiné verše, díky nimž můžeme knihou brouzdat sem tam v podstatě do nekonečna. Sbírku navíc doplňuje několik rejstříků, v nichž lze vyhledávat básně podle jména autora, podle roku narození autora, podle začátku básně, podle počtu veršů i podle pořadí v knize.

Sbírka je úžasná, nádherná, báječná a skvělá. Jak obsahově, tak graficky na výši nepochybně ozdobí každou dětskou knihovničku.

Nebe - peklo - ráj : Tyglík české poezie pro děti 20. století - sestavil Petr Šrámek, il. Alžběta Skálová, Alžběta Zemanová a Radana Přenosilová, vydalo nakl. Albatros v r. 2009

Špicberský deník neposedné maminky

2009-12-17T13:37:00.003+01:00

Dětský cestopis z ledové říše na severu Evropy kombinuje reálný příběh z expedice na Špicberky s pohádkovým vyprávěním jedné lední medvědice a jejích neposedných dětí.

Do míst, kde čtyři měsíce vládne slunce a zimní období se utápí v nepřetržité tmě zavítala výprava z Čech. Toulavá maminka, její přátelé a psí spřežení objevují kouzlo tiché zasněžené krajiny, jiskřivých mrazivých nocí a zářivého slunečného dne. Každou noc navštěvuje jejich výpravu snová lední medvědice se svými nezbednými ratolestmi a spřádá pro ně pohádku na dobrou noc. Jen v pohádce se totiž může stát, že medvědí maminka vychovává vedle medvíděte malého kluka a obě dvě děti se přátelí s tulením mládětem.

Poutavé vyprávění o kráse přírody, lásce a porozumění provází množství fotografií a jemných hravých ilustrací. Celá knížka je skvostě vyvedená, cestopisné a pohádkové části jsou graficky oddělené a přitom se krásně prolínají. Půvabná publikace je určena malým i velkým cestovatelům po světě i prstem po mapě a bez rozdílů všem, kdo mají rádi pohádky.

Autorka vydala knihu vlastním nákladem a několik stránek si můžete prohlédnout i na jejích webových stránkách.
Mimo jiné připravuje autorka další cestopis, tentokráte z cest po horké černé Africe.

Simona Wagnerová - Špicberský deník neposedné maminky, il. Zuzana Honsová, vydáno vlastním nákladem v r. 2009
Pro děti od 5 let.

Medvídek Kuma

2009-12-03T18:54:00.006+01:00

Kuma znamená japonsky "roztomilý medvídek", což malý Kuma rozhodně je. Jeho tatínek byl veliký a silný lední medvěd, po kterém zdědil krásný bílý kožíšek, maminka je medvědice grizzly a díky tomu zdobí Kumovu srst tři hnědé flíčky. Kumovi rodiče se rozešli ještě před jeho narozením a medvídě teď zjistilo, že tatínek i celý svět je v ohrožení.
Kdysi dávno totiž svět ohrožovala obrovská nestvůra El Niňo. Obluda po jednom svém řádění usnula a protože spala až tisíce let, zapadala sněhem, zarostla ledem a teď spí pod arktickými ledovci. Bezohledné a nepřirozené zásahy lidí do přírody však urychlují klimatické změny, ledovec pomalu odtává a hrozí, že se El Niňo opět dostane k moci.
Zvířata musí uspořádat arktickou konferenci, jak se k problémům postavit a malý Kuma u ní rozhodně nemůže chybět. Společně s liškou Fleur de Nuit a pejskem Pipinem se vydávají na dlouhou cestu na Severní pól a zažívají spoustu zajímavých chvil mezi dalšími zvířaty i lidmi.

Knížka je moc pěkně napsaná, ekologické poselství jemně zaobalené do pohádkového příběhu i menším dětem dokáže vysvětlit, co se děje se světem kolem nás a jak fungují vztahy mezi lidmi i zvířaty. Mimo to v příběhu najdeme spoustu úžasných vtípků a kouzelně humorných situací, legračních rozhovorů a nádherných slovních obratů.

Nejen obsahově, ale i výtvarně krásná knížka je typicky "martinoskalovská" a skvěle by se vyjímala pod každým vánočním stromečkem :-)

Ukázka ze začátku:
„Kdysi dávno na úsvitu věku, to jsi ještě, medvídku, nebyl na světě, vypadala Země úplně jinak než dnes. Tehdy tu žilo obrovské monstrum, které se jmenovalo El Niňo. Podobalo se velkému ještěrovi a bylo schopné žít ve vodě i na suchu. Živilo se hlavně kamením a mělo neuvěřitelnou sílu. Když chodilo, ozýval se vždycky hrozný hluk, jak se mu ty balvany převalovaly v žaludku. Všichni tehdejší živočichové mu šli z cesty. Když El Niňo kýchlo, byla to taková rána, že vyvolala zemětřesení, stromy se kácela a skály se sesouvaly do moře. Každý jeho krok zvedal písečné bouře. Jednou, když se zase Niňo nacpalo kamením, rozpáleným sluncem, udělalo se mu špatně. Lehlo si na zem a upadlo do hlubokého spánku, a zatímco spalo, uběhla staletí, tisíciletí, miliony let. Planeta se změnila a obludu pokryl ledovec, ve kterém spí dodnes. Jenže na Zemi je teď stále tepleji a ledovce začaly tát. Až roztaje i ten poslední, ten, kde El Niňo spí, obluda se probudí a způsobí strašlivou katastrofu. Z mnoha moří, řek a jezer vypije vodu a tu pak vyplivne na druhé straně Zeměkoule, kterou zaplaví. Ti, co nezahynou suchopárem, budou pohlceni vodou. Nikdo není na takovou pohromu připraven. Zbývá už jen velmi málo, než ledy úplně roztají.“

Medvídek Kuma - napsala a ilustrovala Martina Skala, vydalo nakl. Mladá fronta v r. 2009
Pro děti cca od 7 let, při čtení a vysvětlování rodiči se bude jistě líbit i drobet mladším.

Modrý tygr

2009-11-12T11:39:00.007+01:00

Kdo je modrý tygr? Spíš kde se tu vzal, ptají se všichni obyvatelé města, a za chvíli je to i v novinách, na tygra je vypsána odměna 300.000 Kč, i když cestovatel a dobrodruh Fiškus Tuš by za něj utržil nejmíň milión. Jedni ho prý viděli utíkat z cirkusu, druzí zas, jak ho někdo vyhodil z auta u dálnice, někteří si ho pletou s velikým psem, a jiní ho ani nevidí, proklouzne kolem nich jako by nic. Jediný, kdo se na nic neptá, je Johanka, Matyáš a jejich rodiče. Tygr se u nich prostě objeví a je s nimi. Přijmou ho téměř samozřejmě, je jim jasné, že takového tygra je třeba chránit, než ho vydat napospas chtivosti po neobyčejném. Tygr je u nich spokojený, hoví si tu. Vlastně je mírný a krotký, zdvořilý, ba přímo neznalý.

Johanka Geržová je holka, která ze všeho nejvíc ráda čte. A taky si pořád něco píše, svoje příběhy a deník. I samotná kniha je trošičku jako deník, po stranách jsou krátké komentáře jakoby od Johanky, které doplňují to, co se právě odehrává a nebo jsou celé pasáže vloženy přímo do textu. Ve škole je trochu odstrčená, protože se ostatním zdá divná, ale nic moc si z toho nedělá, je rázná a navíc má svůj svět. Kamarádí se s Matyášem Kytkou, jemuž pro změnu přezdívají cvalík či bábovka, "ale v hlavě to má srovnané, hotový Einstein", říká o něm paní Geržová. Oba bydlí ve staré botanické zahradě na okraji města, kde Johančina máma, všeobecně známá jako Geržovka, dělá pokladní a Matyášův táta Florián Kytka se stará o zahradu samotnou. Ovšem ti dva se naprosto nesnášejí, přestože vedle sebe žijí už přes deset let a jejich děti se kamarádí. Jenomže s botanickou zahradou bude brzy konec, na jejím místě asi vyroste veliká křižovatka a obchodní centrum.

A teď už by se skoro samo chtělo říci, jak to bude dál. Nějak jako že obě děti spojí své síly a za přispění dospělých, jimž osud stařičké botanické zahrady leží na srdci, zvítězí nad starostou a jeho kamarádíčky, botanická zahrada získá dotace a její zašlá sláva bude vzkříšena. Jelikož Geržovka i Pan Kytka jsou na začátku sami jako kůl v plotě a mají se k sobě jako pes s kočkou, mohli byste čekat, že se spolu dají dohromady. Jenomže to by tu nesměl být právě tajemný modrý tygr. Takže se věci mají malinko jinak. Ale víc už vědět nepotřebujete. Snad jenom to, že příběh je trochu snový, vyprávěním prosakují smyšlené příběhy o původu některých postav i tygra samotného, pohádky nebo vyprávěné sny. Příjemné okrové šedomodré ilustrace lahodí oku a kniha se díky nim dobře čte. Ale konec vás nenechá jen tak usnout, budete listovat zpátky knížkou a ptát se, co se to vlastně stalo.

Modrý tygr - Tereza Horváthová, il. Juraj Horváth, Baobab 2004
pro starší děti i pro dospělé

Ryba

2009-10-22T11:37:00.005+02:00

Zvláštní, nevšední a velice originální kniha vypráví neobyčejný příběh jedné obyčejné norské rodiny, která se vydala na cestu kolem světa.

Hlavní hrdinou je šofér Kurt. Kurt pracuje v přístavišti, má úžasnou žlutou multikáru a převáží ohromné bedny od lodí ke skladu. V bednách je všechno možné.
"Z Ameriky se vozí kukuřice a míče na košíkovou, z Tchaj-wanu hračky, z Číny rýže, z Holandska sýry a z Japonska televizory. Potom banány z Brazílie, bagry z Kanady, víno a pruhované šály z Francie. Kromě toho ještě česnek a marmeláda, vany a auta a kalhoty a další hračky z Tchaj-wanu a taky koření, červená malířská barva, nářadí, ponorky a telefony a počítače a prádelníky a kdoví co ještě, a k tomu všemu zase další hračky."
Kurt svou práci miluje. Miluje taky svou ženu Annu-Lisu a své tři děti. Anna-Lisa pracuje jako architektka a maluje lidem domy přesně podle jejich představ. I své rodině navrhla krásný domek, ve které spolu žijí a nic jim nechybí. Skoro nic.
Až jednoho dne najde Kurt na nábřeží v přístavišti ohromnou rybu. Ryba je tak velikánská, že je vedle ní Kurt maličkatý jako paleček. Kurtův šéf Gunnar neví, co si s rybou počít a tak ji Kurtovi věnuje. Ten ji na své úžasné žluté multikáře doveze domů a pak se začnou dít věci.

***obsahuje prozrazení děje***

Když Kurt vyklopí ohromnou rybu na zahradě na trávník, celá rodina se shodne, že je milá ryba mrtvá. Kousek z ryby si odříznou, osmaží doma na pánvičce a pochutnají si. Kurta potom napadne senzační věc. Do práce se vlastně chodí proto, abychom měli co jíst. A když teď mají díky rybě na dlouhý čas s jídlem vystaráno, mohou si trochu užívat. Kurt už ví, co jim dříve scházelo. Malé dobrodružství.
Kurt s Annou-Lisou sbalí celé rodině kufry, naloží je na multikáru, multikáru posadí rybě na hřbet a plují po moři kolem světa. Cestou zažívají spoustu zajímavých chvilek, postupně ujídají rybu, na které sedí a než se vrátí do Norska, zbude jim už jen ohromná rybí kostřička.

Senzační kniha. Dlouhou jsem se nemohla rozhodnout, jestli je to vlastně spíš pro děti nebo pro dospělé. Příběh je psán neuvěřitelně lehce, jednoduše a přitom moc mile a poutavě a provází jej zajímavé ilustrace. Ač se může zdát kniha zpočátku trochu morbidní – použít mrtvolu ryby jako plavidlo a zároveň dlouhodobou potravu – tak čím déle s Kurtem a jeho rodinou plujeme a čím víc ryby snědí, tím se jejich odřezávání, grilování a uždibování stává normálnější a už se jen bavíte. Moc příjemné čtení, doporučuji.

Erlend Loe – Ryba, il. Kim Hiorthoy, vydalo nakl. Baobab v edici Mi.Mo v r. 2009
Pro mladší děti a všechny dospělé, kterým neschází fantazie.

Jirkova dobrodružství ve vesmíru

2009-10-09T10:07:00.005+02:00

Ráda bych se alespoň krátce zmínila o dvou knížkách, které stojí na hranici populárně-naučné literatury a beletrie a jsou určeny nejen dětem.
Jirkův tajný klíč k vesmíru a Jirkův vesmírný lov pokladů jsou první dva díly zamýšlené trilogie, která si klade za cíl popularizovat mezi dětmi záhady vesmíru a zvýšit zájem o fyziku. Nutno podotknout, že úmysl se opravdu neminul účinkem.

V dobrodružném příběhu malého Jirky, jeho kamarádky Aničky, Aniččina tatínka Erika a zázračného počítače, který dokáže vyslat člověka do vesmíru, se společně s dětmi vydáme na fascinující meziplanetární výpravu celou naší sluneční soustavou, narazíme na maximálně nebezpečné černé díry a objevíme i podezřelé zprávy, možná posílané mimozemskou civilizací.
Do napínavého vypravování jsou velmi vkusně a nenápadně zařazeny odborné pasáže vysvětlující důležité fyzikální jevy a knížka se tak stává nenásilnou učebnicí pro všechny zvídavé hlavičky.

Autory série jsou světoznámý fyzik Stephen Hawking, o beletristickou stránku se postarala jeho dcera Lucy. Přestože na mě první příběh působil trochu křečovitě, jen jako pospojování všeho, co chtěli autoři dětem předat, druhý už je opravdu čtivý, napínavý a dokonce jsem se prokousávala i těmi odbornými částmi bez sebezapření. Škoda jen těch strašlivých obálek, ty si knihy opravdu nezasloužily.

Stephen a Lucy Hawkingovi - Jirkův tajný klíč k vesmíru, Jirkův vesmírný lov pokladů, vydává nakl. Euromedia Group - Knižní Klub v r. 2008 a 2009
Pro děti a mládež, cca od 10 let, zaujme však nejednoho dospělého

Helinda a Klekánice

2009-10-08T13:30:00.007+02:00

Helinda je malá, ale samostatná holčička, která si nenechá nic líbit. Když se narodila, zdrclo se v hrnci na zápraží mlíko a slepice samým překvapením přestaly chvíli kokodákat. Rodiče i porodní bába z ní byli celí pryč, Helinda si užívala voňavých dní a sluníčka plnými doušky, jenže zanedlouho osiřela. Vesnicí se prohnala zlá nemoc, spousta lidí zemřela a jak domky prořídly, na Helindu se zapomnělo. Holčička se ocitla úplně sama.

Tedy, vlastně tak úplně sama ne. Jednoho dne jí do světnice vlétl na pavučince otevřeným oknem mrňavý panáček a už s Helindou zůstal.
Klidného hospodaření si však zrovna moc neužili. Všechny děti u nás vědí, že po setmění je nejlíp doma pod peřinou, protože krajem prochází Klekánice. Jenže Helinda neměla maminku, která by jí o Klekánici vyprávěla a tak jednoho večera zůstala venku déle. Tehdy její dobrodružství začalo… Vedle v křoví zapraskalo, vynořila se z něj babice, sotva na Helindu koukla a šup, holčička s panáčkem byla v pytli. Ani se nestačili rozkoukat a baba si je odnesla do svého obydlí. Helinda se měla stát její pomocnicí.

Ale žádné unášení neposedných dětí, na to tak má Klekánice čas. Klekánice stráží předěl světla a tmy a stará se o noční tvory. Práce má ale habaděj, a tak se stalo, že v jejím doupátku umírá malá čertice Chvojka. Usmyslela si žrát malé ptáčky a Klekánice se na ni zlobí. Co na tom, že toho teď Chvojka lituje. Klekánice má plné ruce práce a na Chvojku si nikdo ani nevzdechne. A proto Klekánice přinesla z lidského světa Helindu. Zrovna taková statečná holčička by totiž mohla Chvojce pomoci.
A tak se Helinda s panáčkem a podivnou vlasaticí Mihulenou vydávají na nebezpečnou cestu plnou překvapení a nečekaných setkání.

Půvabný pohádkový příběh o neobyčejném putování kouzelným světem plným podivuhodných bytostí provází moc pěkné, zajímavé moderní ilustrace. Útlounká knížka vyniká krásným neobvyklým slohem a bude se báječně vyjímat na polštáři vedle dětských očíček dychtících po večerním pohádkovém dobrodružství. A pak ještě minimálně jednou, na kolenou vedle hrnku horkého čaje, to až děti usnou a maminka nebo tatínek si ji budou chtít užít v klidu ještě jednou.
Já jsem ji přečetla pro jistotu už třikrát a líbí si mi čím dál tím víc.

Helinda a Klekánice - Pavlína Brzáková, il. Robert Smolík, vydalo nakl. Labyrint v edici Raketa v r. 2009
Pro děti mladšího školního věku, ideálně k předčítání

Medvědí prázdniny

2009-08-12T16:32:00.007+02:00

V rodině Brumlů právě probíhá válečná porada s krycím názvem "Kam na prázdniny". Maminka by chtěla k tetě do Pyšel, Brumlík ke strejdovi do Českého Brumlova, ale tatínek přišel se senzační nabídkou. U CK Brumtour zakoupil letenky a celá rodinka poletí na Brumlinuši. Brumlinuše je největší planetou v souhvězdí Medvědice a její obyvatelé jsou dávnými předky obyvatel planety Země. Brumlovi se vydávají na na meziplanetární výlet raketou do své pravlasti a především medvíďata Brumlík s Brumlinkou tu zažívají opravdu nevšední dobrodružství.
Brumlinuše je totiž neobyčejná planeta. Svítí tu dvě slunce, jedno je zelené, jmenuje se Brumce a svítí od rána do poledne a krásně po něm světélkuje kožíšek, odpoledne vychází obyčejné Slunce, jaké známe ze Země i my.
K oblíbeným kratochvílím Brumliňanů patří golf hraný na hřišti vystavěném svišti nebo medball, obdoba pozemského fotbalu hraná s medicinbaly.
Brumliňané se od pozemských medvědů navíc liší jednou dost podstatnou věcí, jsou to vegetariáni. Maminka Brumlová sice na cestu přibalila spoustu medu v prášku, ale nakonec se rodinka rozhodla okusit i krajové speciality. K největším pochoutkám patří vepřoklec, hověkrásky, pečená tlapkomysl nebo okvětní kýta z vepřichy. Tatínkové občas potřebují spláchnout den brumem, lihovinou co se vyrábí z medu a všichni bez výjimky tu rádi mlsají Brumliňonky.
Společně s maminkou a tatínkem vyrazila medvíďata na výlet do hor, na Brumlandy, navštívili zábavní park Bearland a zajeli si i jezeru Brumsee. Protože rodiče ale chtěli projít nějaké galerie a zhlédnout na vlastní oči díla Brumonarda da Médi či Brumbrandta a děti taková podívaná ani za mák nezajímá, vyrazily na vlastní pěst společně s průvodcem Roboméďou prozkoumat nitro podivuhodné planety, kde si fyzikální zákony vzaly dovolenou. Navštíví společně spoustu zajímavých míst, dozví se mnoho důležitých informací o historii Brumlinuše a životě na ní a po několika náročných vzrušujících dnech se vrací zase do hotelu, aby se s rodiči mohli vydat na zpáteční cestu domů na Zemi.

Příběh zároveň poslouží jako netradiční průvodce fyzikou pro nejmladší. Tatínek Brumla medvědím i lidským mláďatům srozumitelně vyloží, jak může vzletět letadlo, co je to stav beztíže nebo jak má medvěd porozumět tomu, že je každý pohyb relativní.

Knížka je neuvěřitelně vtipná, zábavná a smála jsem se u ní od začátku do konce. Příběh je nabitý jazykovými hrátkami s předponou brum- před úplně všedními věcmi, což z obyčejné pohádky činí záležitost zábavnou i pro dospělé.

Medvědí prázdniny - Michal Vaněček, il. Iva Pospíšilová, vydalo nakl. Maxdorf v r. 2009
Pro děti mladšího školního věku, případně i starší předškoláčky

Včelikář

2009-08-07T18:56:00.004+02:00

aneb Mravenci nemají o opylování vskutku ani ponětí!

V jedné nevelké zahradě se přihodilo obrovské neštěstí. Všechny včelky se rozstonaly a teď nemá kdo opylovat rostlinky. Všichni si dokážeme představit, jaký je to průšvih. Rostlinky nebudou plodit, zvířátka začnou strádat hlady a celá zahrada pomalu přestane prospívat...
Naštěstí mají včelky ve svých přátelích oporu a nezůstanou ve svém trápení samy, naopak, všichni se jim pokusí pomoci. Jenže opylování je výsostnou úlohou včel a jen málokdo by si uměl s tak složitým úkolem hravě poradit. Šnek se pohyboval moc pomalu a miliony květů pro něj byly nepřekonatelnou překážkou, tasmánský čert většinu pylu slízal sám, mravenci i přes skvělou strategii nevěděli kudy kam a ani žabák s broučkem Zlatohlávkem si s opylováním nevěděli rady. Nastal čas, aby do zoufalé situace zasáhl lenivý čmeláček Vincek. Podaří se mu vše napravit včas?

Pomocí pohádkového vyprávění se i ti nejmenší dozvědí něco o včelím světě a funkci včelek v přírodě. Půvabný příběh pro děti zhruba od čtyř let provází skvělé ilustrace bohaté na nejrozmanitější detaily, úžasná grafická úprava knihy, vtipné popisky u obrázků (které asi ocení spíše starší čtenáři) a celkově působí knížka moc příjemným dojmem. Spojení zábavy a užitečných informací je v tomto případě velmi vydařené a jsem si jistá, že budou knihou nadšeny jak děti, tak jejich rodiče.

Včelikář - Michael Stavarič, il. Renate Habinger, vydalo nakl. Mladá fronta v r. 2009 (z německého originálu BieBu přeložili studenti Ústavu translatologie a nutno podotknout, že se jim to moc povedlo)

Určeno předškoláčkům cca od 4 let

Adam a koleno

2009-07-22T13:59:00.004+02:00

Bylo nebylo... ne, tak vlastně začínají pohádky. A tohle není pohádka. Tenhle příběh se doopravdy stal. Adam to viděl na vlastní oči!
Rozbil si totiž koleno. Obvykle se děti rozbrečí a maminky přiběhnou, pofoukají, pochovají a hned je líp. Jenže Adamova maminka tu teď není. Je tu jen Adam, sám, s rozbitým kolenem a roztrženou nohavicí. Je mu z toho trošku ouzko a nemá odvahu podívat se pod kalhoty, ale zvědavost nakonec přemůže strach. Poodhrne roztržený cípek látky a pak se začnou dít věci. V jeho rozbitém koleni někdo bydlí. Je to maličká babička a má doma docela útulno. Maličká kuchyňka, za závěsem koupelna, na plotně voňavá polévka, ale pozor, je horká, je potřeba ji pořádně pofoukat. Adam fouká a fouká...

Milý nerozsáhlý text provází překrásné fotografie babiččina domečku, na nichž vždy objevíme něco nového. Maličké nádobíčko, půvabný čajový servis z pomerančových kůrčiček, drobounké hřebínky, zrcátečka, mýdélka, starodávné rukavičky, kloboučky, kabelčičky, nábyteček jako pro panenky a v něm sedí babička jak z pohádky.

Nenechte se odradit zvláštní obálkou i poněkud nechutně působící hlavní linií příběhu o životě v rozbitém koleni. Na knížečce není nechutného zhola nic, naopak je líbezná a budete mít chuť vklouznout na chviličku do babiččina domečku a ochutnat taky kolínkovou polévku.

Adam a koleno - napsala a ilustrovala Dagmar Urbánková, vydalo nakl. Baobab v r. 2007
Pro nejmenší i všechny větší, avšak mladé duchem.

Kozí knížka

2009-06-13T14:06:00.004+02:00

Zaujala mě drobná knížečka, co mi dnes přišla pod ruku. Jsem z ní taková jakási nesvá a nějak nevím, co si o tom myslet. Je taková... no, zajímavá. Určitě ne špatná, spíš dobrá. Určitě ne ošklivá, spíš hezká. Ale přestože je vlastně hezká a dobrá, je něčím zvláštní...

Pravděpodobně bude oné zvláštnosti příčinou především vysoká míra realistična. Opravdu naturalistické vyprávění ze života koz mi místy nahání až husí kůži. Je to určitě přínosné, že se dnešní děti dozvědí, co kozička papá, vlastně i to jak čurá a kaká, kde se jí v bříšku vezmou malá kůzlátka, jak se dostanou z maminky ven a jak se o ně staráme. Ale kapitolka o tom, co se s kůzlátky stane, když povyrostou se mi zdá již naturalistická přespříliš...

"Když kůzlata povyrostou, buď je prodáme, nebo zabijeme a sníme. Maso jíme my. Na kosti čekají psi a kočky. Čerstvé maso musíme rychle zpracovat, aby se nezkazilo. Meleme ho na mlýnku a pak dáváme do pytlíků do mrazáku. Maminka z toho dělá sekanou a karbanátky. Večer maminka a tatínek krájejí maso na kousky. Pak ho smíchají s olejem a kořením a adají do ledničky. To je maso na guláš. Po zabijačce maso jíme tak často, až nám už vůbec nechutná."

A dál vesele příběh pokračuje povídáním o mlíčku, kozičce Lízince, jak ji všichni máme rádi, staráme se o ni a čekáme, až se jí zase na jaře narodí kůzlátka.
(Která pak vesele spapáme. Vím, že to patří k životu, ale... Nemají na to maličké děti ještě čas? Není lepší jim popravdě říct, odkud masíčko pochází, ale nespojovat ho s miláčkem rodiny, kozičkou Lízinkou a jejími kůzlátky? Nevím...)

Velkou část příběhu tvoří autorčiny ilustrace, některé opět značně popisné a naturalistické, ale ty se mi docela líbí. Vlastně se mi docela líbí celá kniha, jen jsem z ní tak nějak trochu rozpačitá.

Kozí knížka - napsala a ilustrovala Tereza Říčanová, vydalo nakl. Baobab v r. 2005
Pro předškoláky.

Prahou kráčí lev

2009-06-13T12:29:00.007+02:00

Zrovna jsem dočetla moc milou knížku. Má nádherné ilustrace, příjemný text a celkově se mi moc líbí.

Hlavním hrdinou příběhu je malý kluk David, který se svými rodiči vědci přijel do Prahy na nějaké důležité setkání a musí trávit jeden den sám v hotelu. Je mu z toho pěkně ouzko, ale protože má s sebou svého milovaného Žlutého lva, hned je mu při pomyšlení na dlouhý zítřejší den lépe. Ale ouha, ráno se probudí a lev nikde! David prohledá celý hotelový pokoj a když se pustí do pláče, na okno zaťuká zobáčkem zvláštní krásný holub. Není to obyčejný holub, jakých je v Praze nepočítaně. Tenhle holoubek má zvláštní namodralá peříčka, umí mluvit a pomůže Davidovi hledat ztraceného Žlutého lva. Na svých křídlech mu ukáže Prahu z ptačí perspektivy, prohlédnou si spolu spoustu známých míst i tajemných zákoutí, seznámí se s postavami, které běžní turisté při svých návštěvách určitě nepotkají a zažijí neuvěřitelná dobrodružství.

Knížka pro malé čtenáře v sobě spojuje poutavý napínavý příběh malého kluka, v němž se děti mohou hravě poznat, s nenásilným seznámením s pražským místopisem i její historií. Alena Ježková opět zabodovala. Milé vyprávění provází úžasné hravé koláže Michaely Kukovičové a jako celek před námi leží opravdu pěkná knížka pro předškoláky i mladší školáky. Vřele doporučuji.

Malá ukázka:

"Víš co," povídá Modropírko. "Vezmu tě na kočičí hlavy, chceš?"
"Samotné hlavy bez koček?" podivil se David.
Holub se zašklebil. "Tak opravdovou kočku bych potkal nerad, mohla by si mě dát k obědu. Víš přece, jak to kočky dělají? Kamarrráde...!" zakoulel očkama.
"To si tě nejdřív nenápadně vyčíhnou, a pak skok! Packou tě připlácnou k zemi, zakousnou se ti do krku a teď, chlapče, dělej, co umíš. Tvůj život visí na vlásku...!"
(...)
Zase vyletěli do větru, který jim radostně zafučel vstříc. Zakrátko se snesli do ulice se zvláštním jménem Nový Svět. Domy a domky jsou tady hodně staré a maličkaté. Cesta mezi nimi je dlážděná kameny oválnými a hladkými jako skleněná těžítka. Nebo hodně tvrdé polštářky.
"Tak tohle jsou kočičí hlavy," hlásil pyšně Modropírko.
"Můžeme si na nich pěkně zaskákat, takhle:
Ob jednu a ob druhou,
nemusíš se bát,
ze druhé zas na první,
holub skáče rád!"

Prahou kráčí lev - Alena Ježková, il. Michaela Kukovičová, vydalo nakl. Práh v r. 2008
Pro děti kolem šesti let.

Legenda o Kožešince

2009-05-24T21:17:00.015+02:00

Naprosto a bezkonkurenčně nejkrásnější a nejpoetičtější kniha pro malé i velké, kterou jsem v poslední době četla.

Příběh na pomezí pohádky, fantasy a knihy s nádherným přírodním poselstvím osloví všechny, kteří cítí alespoň maličkou zodpovědnost za vše, co se kolem nás na planetě děje. Půvabný svět zvířat a bytostí z dávných časů se prolíná s nepochopitelnou krutostí a nesmyslností některých oblastí lidského světa a čtenáře nutí zamyslet se, proč to všechno vlastně lidé dělají, za čím neustále spěchají, co je vede k tomu, aby ubližovali jiným tvorům...

Hlavní hrdinkou knihy je Kožešinka, napůl elfka a napůl trollka, stvoření velké jako tříleté dítě, s rusými vlasy a špičatýma ušima, která v zapomenuté části přírody chráněné před zraky lidí pečuje o nemocné a zraněné tvory. Obětavá léčitelka ve společnosti několika zvířat v každém díle zažívá neuvěřitelné dobrodružství a vydává se vždy se šlechetnými úmysly za záchranou stromů, ducha země nebo svých přátel.

Autorkou série knih o Kožešince je oceňovaná australská spisovatelka Isobelle Carmody. Spisovatelka má vztah k České republice, má zde několik přátel a inspirací pro vznik knih o Kožešince byl autorčin pobyt v Praze. Procházela se pražskými ulicemi, vyprávěla příběhy své holčičce a Kožešinka byla na světě. V knihách není zmíněno žádné konkrétní místo, kde se příběhy odehrávají, ale "Městem" je podle spisovatelky míněna právě Praha.

Nádherné vyprávění podmaňují kouzelné perokresby samotné autorky. Knížka dokáže pohladit po duši, její čtení vás odnese do úplně jiného světa a bude vám krásně jako nikdy jindy. Strašně moc doporučuju všem, kdo mají rádi pomalu plynoucí krásně napsané příběhy.

Legenda o Kožešince - Isobelle Carmody, vydalo nakl. Euromedia Group - Knižní Klub v r. 2008

1. díl Výprava do neznáma

2. díl Lišák Žal

3. díl Vlčí tajemství

Určeno dětem cca od 10 let i dospělým, kteří v sobě mají stále aspoň kousek dítěte.

O princi Čekankovi, jak putoval za princeznou, a o všelijakých dobrodružstvích, která se mu přitom přihodila

2009-02-27T17:04:00.006+01:00

Šílená kniha s šíleným názvem a šílenými ilustracemi, o jednom šíleném princi, který se rozhodl najít si nevěstu. Pokud možno ne šílenou.

Princ Čekanka je lehce neobyčejné princátko. Už jen to jeho jméno. Amadeus Bubulus Cyprius Dalameus Eukalyptus Filipus Galimatiáš, tohle než vyslovíte, je půl dne pryč. A protože chudák princ pořád musel čekat, než ho vůbec někdo správně osloví, říkali mu kamarádi radši Čekanka.
Jednoho krásného dne, zrovna když bylo Čekankovi rovných šest let šest měsíců a šedesát šest dnů, obdržel úřední dopis, v němž se mu podle vyhlášky číslo ix el osmdesát osm tisíc osm set osmdesát osm lomeno osmdesáti osmi děleno čtyřmi a to celé na druhou a podle dodatku k doplňku číslo nula nula nula jedna k výše uvedené vyhlášce ukládá povinnost nalézt sobě neznámou princeznu starobylého a vznešeného rodu.

A tak se Čekanka vydal na cestu. Aby mu nebyla dlouhá chvíle nebo náhodou netrpěl trudomyslností, přizval s sebou i svého věrného oře Za groš kudlu. Cesta to byla opravdu strastiplná a namáhavá, oba poutníci se setkali s hroznými loupežníky a jejich náčelníkem Krucinálem von Fagotem Sakrályšem, který je chtěl zajmout, aby jim chodili do města loupit rakvičky se šlehačkou. Dostali se také do Půlnočního království, kde vládla hrozitánská tma a taky do Města zlobivých dětí, kde se celou noc jezdí na kolotočích a zlobivé děti tam v Malém chemikovi vaří perník, co chutná po konvalinkách a mýdle. Setkali se se spoustou zviřátek a zvláštních bytostí, jako byl třeba škodolibý trpaslík Trpajzlík, vousaté ježibaby, které chtěly sníst Čekanku nebo král, který k smrti rád sáňkoval. Čekanka se Za groš kudlou narazili ještě na spoustu roztodivných míst, osůbek a zažili nejednu bláznivou situaci, ale i přes mnohá trápení se jim cesta vyplatila. Na jejím konci na ně totiž čekala princezna, jakou svět ještě neviděl.

Pohádka o princi Čekankovi je tak báječně bláznivá, že se budete smát od první do poslední strany. Autor si nádherně hraje se slovíčky, vymýšlí si úžasně šílené nové slovní patvary, skládá básničky přesně jako si rýmují malé děti ve svých hrách, když mají pocit, že je nikdo z dospělých neposlouchá a řada situací v knize je tak krásně nesmyslná, že nestačíte žasnout, jak si někdo takovou nádhernou blbinu mohl vymyslet. Hrozně vtipné čtení, které údajně ocení spíš dospělí, ale já a moje nezdolná naivita si myslíme, že se bude moc líbit i dětem.

Miniukázka o tom, jak Čekanku málem snědly ježibaby:

Princ Čekanka utíkal po cestě a pak ze svahu dolů, až přiběhl na palouk, kde stálo šest vousatých ježibab kolem ohníčku. Ježibaby postávaly kolem ohníčku, šťouraly se prstem v nose a rozpočítávaly se:

Jedna dvanda
třinda čtranda
pádě ládě
souka louka
do klobouka
cinky linky
bác!

A na to „bác!“ skočila nejvousatější ze všech ježibab rovnou na prince, popadla ho za nohy a křičela přitom: „Heče, peče, karamba! Ňam ňam!“ Jiná vousatá ježibaba foukala do ohníčku a ostatní ježibaby se tloukly do břicha a také křičely: „Heče, peče, karamba! Ňam ňam!“
Plch Skřípal, který se přikradl od lesa a schoval se za křoví, to celé uviděl a honem běžel za ostatními plchy a volal na ně plšsky, aby rozuměli:
„¡ÎæZîbbåbbô ~zΩŒ ¢ëƒì äΩŒÍ ñæΨΔkü≈ §rÿÑæ ¡ÎæåZîbbåbbô ~zΩŒÍ ¢ëƒì äΩŒÍ ñæΨΔkü≈ §rÿÑæ!“*
A všichni plchové utíkali na palouk a lup! bum! šťouch! pic! hrc! strkali, šťouchali, tlačili, dloubali a rýpali do ježibab a kousali je do palců u nohou. Ježibaby volaly au! au! auvajs! a metelily si to pryč, až jim vousy vlály jako prapor. Plchové se smáli a křičeli plšsky „hurrrááááá!“ a princ samou radostí poskakoval do vzduchu. Potom poděkoval plchovi Skřípalovi a všem plchům a rozloučil se s nimi, moc rád, že ho nesnědly ježibaby.

* Neplšsky to znamenalo: „Ježibaby zas chtějí sníst nějakého prince! Ježibaby zas chtějí sníst nějakého prince!“

O princi Čekankovi, jak putoval za princeznou, a o všelijakých dobrodružstvích, která se mu přitom přihodila - Patrik Ouředník, il. Tomáš Přidal, vydalo nakl. Dybbuk v r. 2008
Pro děti cca od osmi let a jejich šílené rodiče

Temný tlouštík

2009-02-12T21:27:00.008+01:00

Při zakládání tohoto blogu jsme se s kamarádkou radily, zda sem dávat jen ty krásné a kvalitní knihy, nebo i něco pokleslého. Dospěla jsem dnes k názoru, že je nejen třeba doporučovat úžasné knihy, ale i varovat před něčím příšerným. Proto má dnes premiéru pomlouvačný a kritický článek o jedné velmi pitomé knize.

Úvodem něco o autorce, tedy pardon, vlastně o autorovi. Autor této rádoby vtipné a originální knihy zdá se býti mužem anglicky mluvícího prostředí, říká si Peter M. Jolin. Nenechte se zmást, jedná se o pseudonym české spisovatelky Jany Divišové. Na internetu jsem dokonce našla i vysvětlení, jak k uměleckému jménu přišla - Peter je anglická verze českého Petr, což by podle autorky bylo jméno, které by dostala, pokud by se narodila jako kluk. M je zkratkou staré školní přezdívky Monty a příjmení Jolin vzniklo spojením dvou jmen herců skupiny Monty Python - Terryho Jonese a Michaela Palina.* Ohromně duchaplné, že?
Autorka se proslavila především řadou parodií na sérii knih o Harry Potterovi. Já osobně mám Harryho ráda. Není to dle mého naprosto a bezkonkurenčně nejlepší kniha pro děti nebo mládež, ale nedá se jí upřít, že má nápad, je dobře napsaná, čtivá, napínavá i vtipná a ať máte paní Rowlingovou rádi nebo ne, musíte zkrátka uznat, že na poli dětské literatury se jí podařilo něco nevídaného. Obrovské spousty vydaných knih, obrovské spousty dětí, které četly málo nebo vůbec a právě díky Harrymu a té obrovské bublině kolem, kterou média vytvořila, se i oni dostali ke knížkám blíž a začali (zase) číst.
Ovšem z mého pohledu zcela na druhé straně stojí ti, kteří se na její slávě chtějí nějak přiživit. A parodie na Harryho k tomu nepochybně patří. Když chci psát, měla bych psát proto, že mě to baví, že mám nějaký nápad, že chci někoho svým psaním potěšit, pobavit nebo mu jednoduše něco svou knihou předat. Neměla bych přeci okopírovat komplet celý rámec jiné knihy, jen ji trošku (trošku víc) zironizovat, zvulgárnit a vydat pro své obohacení. Takhle vesele přišla ke své slávě paní Peter M. Jolin. Vydala si několik Harry Trottlů, parodii na Deník Bridget Jonesové, a zdá se, že ji psaní stále neomrzelo.

A tak dala vzniknout další knize, jež nese název Temný tlouštík. Zdá se, že tentokrát nejde o žádnou parodii, měla jsem tu čest (resp. povinnost) knihu přečíst celou (!!!) a tváří se, že jde o dílo zcela původni. Tak tedy, o co vlastně běží? Hlavním hrdinou je asi dvanáctiletý kluk Martin, žijící normálním životem žáka základní školy, z města, rozvrácené rodiny, s otravnou starší sestrou, starostlivou matkou a k smrti nudným otčímem. Jednoho dne se mu zdá zvláštní sen a právě z tohoto podivného snu se mu podaří přivést do našeho světa podařenou rodinku tří upírů. Otylý upírek Andělín je stejně starý jako Martin a žije se svým upířím otcem a jeho upíří přítelkyní. Jak jistě všichni víme, upíři to v našem světě nemají jednoduché a tak je jejich jediným zbožným přáním vrátit se zpět. Protože je do lidského světa přivedl Martin, bylo by od něj pěkné, aby je zase dostal nazpátek. Celý děj této údajně velehumorné knihy, jež nás má královsky pobavit, je vlastně vymýšlením plánu, jak dostat Andělína s otcem a macechou zpátky, to vše proloženo množstvím chabých vtípků, děsně legračních ironických narážek na televizi Nova, české důchodce apod., se spoustou ukázek opravdu příkladného chování k rodičům a učitelům, sem tam prošpikované nějakou vulgaritkou nebo peprnější nadávkou.

Výsledek? Nevím, koho by to mělo pobavit. Dokážu si představit jen jeden obrázek čtenářů, kteří se nad knihou chlámou smíchy a hlášky z ní používají tak dlouho, než uvidí v televizi něco děsně cool, vodvazovýho a parádně sprostýho. Tak patnácti-, šesnáctiletí výrostci, někde v pasťáku, sedící na opěradle lavičky, s botama na sedadle, s cigaretou v puse.
Od všech jiných nácitletých, kterým je kniha určena, bych očekávala aspoň špetku inteligence. A inteligentního člověka snad takový humor bavit nemůže, ne? Tak strašně plytké, pitomé, vulgární, hloupé... Příběh sám o sobě tak pro desetileté děti, ironický styl jakým je to psané pro dospělé, se snahou zavděčit se všem.

Vážení, Temného tlouštíka svým dětem, neteřím, synovcům, vnoučatům a jiným bytostem dětského a mládežnického věku, prosím, nekupujte. I když se všude píše, jak je to milá a hravá knížka. Fakt není.

Temný tlouštík - Peter M. Jolin, vydalo nakl. Bohemia Press v r. 2008
Pro starší děti a mládež

* převzato z Wikipedie

Větvička a Ploutvička

2009-02-05T09:52:00.006+01:00

Dostala se mi do ruky okouzlující kniha. Čím víc se prokousáváte stránkami v příběhu dál, tím víc se vám chce křičet To je nádhera, strašně moc byste chtěli vplout do děje a zúčastnit se toho neskutečného dění uvnitř knihy. Tedy alespoň u mě to tak funguje.
Kniha Větvička a Ploutvička vznikla podle stejnojmenného krátkého animovaného filmu, oceněného v r. 2006 Českým lvem. Ve čtyřech příbězích situovaných do jednoho tajemného města během jednoho roku se seznámíme s dvěma hlavními hrdiny a jejich životními starostmi. Hrdinové jsou to vskutku neobyčejní. Tou dominantnější postavou, o které se dozvíme podstatně více, je pan Větvička, třímetrový jabloňový strom. Jeho přítel, pan Ploutvička, je nefalšovaný český vánoční kapr, který vášnivě rád hraje stolní hry a zdá se, že v životě ho zcela nic netíží. Naopak Větvička působí ve světě trochu ztraceně, smutně a malinko utrápeně, straší ho noční můry o tom, že bude rozřezán motorovou pilou, rozežere jej červotoč nebo jej pohltí lačné plameny rudého ohně a je to právě Ploutvička, kdo ho dokáže rozveselit a potěšit. V příbězích nahlédneme do jejich života na jaře, v létě, na podzim a v zimě a nálada příběhů přímo odpovídá náladě každého ročního období. Na jaře se Větvičkovi v koruně stromu, resp. na hlavě ve vlasech uhnízdí párek ptáčků, kteří tu na svět přivedou své mladé, v létě se Větvička rozhodne, jak naloží se svým dřevěným tělem po smrti, na podzim se hustou mlhou přeneseme na hřbitov a v zimě spolu s Větvičkou a Ploutvičkou oslavíme Vánoce.
Autor textu si dokonale všímá stavby těla obou hrdinů a protože se tahle povedená dvojice chová vlastně jako lidé, knížka je doslova nabita vtipnými přirovnáními a obvyklými slovními obraty převedenými do jejich světa. Tak například Větvička s Ploutvičkou spolu kráčí větev v ploutvi, Ploutvičkovi jde práce pěkně od ploutve, Větvičku děsí představa, že se jednou v piliny obrátí a v textu, protože Větvička má místo očí suky, používá autor třeba místo slova okamžik kouzelné slovíčko sukumžik.
Zvláštní příběh podmaňuje i grafická úprava knihy. Kouzelný text na lehce nažloutlém papíře provází tmavozelené a hnědé úžasné perokresby, závěr knihy je doplněn o několik fotografií z filmu.

V drobné ukázce hned ze začátku knížky se pan Větvička představuje v celé své kráse (zastihneme ho právě při náhlém probuzení na jaře):

"Větvička se s praskotem prudce posadil, sukovitá očka zmateně zamžourala do šera. Lístečky v jeho koruně se divoce rozvlnily. I postel, vyrušená z příjemného všeobecného hovění, se polekaně rozkomíhala. Zkrátka se to klepalo všechno. Uběhlo několik napínavých chvilek, než se celá ta roztřesená skupinka uklidnila. Větvička si s dalším praskotem, tentorkát slastným, protáhl kmínek a spánkem ztuhlá míza se opět rozkolovala dřevěným tělem. Rázně spustil kořeny na podlahu a na tuto časnou hodinu dosti čile metl k zrcadlu.
Pravá větývka nedočkavě vystřelila k vypínači.
Elektrické světlo v mžiku zahnalo přítmí kamsi do koutů. Větvička si před zrcadlem protřásal spánkem pomačkanou korunu. A najednou uviděl, co ho tak předčasně vytáhlo z křovisek snění. Vysoko na temeni, až tam na horní větvi, vyrazil první květ a oslnivě svítil v řídké zeleni pupenů a listů!
Větvička zajásal.
Jeho větve se neovladatelně třásly, lístky radostě šuměly. A z toho vzrušení náhle opět:
"Lup!"
"LUP!"
Další bílé květy vyrážely z pupenů a jen stvrzovaly, že jaro je tady."

Není to kouzelné? Krásně napsané? Já to praskání, šumění a lupání úplně slyším.

Součástí knihy je i DVD s animovaným filmem. Je také moc pěkný a pokud by vám, stejně jako mně, trošku připomínal Werichovo Fimfárum, tak nejste úplně vedle. Autor Větvičky a Ploutvičky je totiž i výtvarníkem, scénáristou a režisérem filmu Fimfárum 2.

Větvička a Ploutvička - Jan Balej a Michal Bureš, il. Jan Balej, vydalo nakl. Mladá fronta v r. 2008
Pro děti cca od šesti let, ale hodí se spíš ke společnému čtení a povídání dětí s rodiči

Matylda

2009-01-10T20:17:00.008+01:00

Byla jednou jedna holčička a ta byla moc hodná, chytrá, ráda četla a učila se novým věcem, ale nikdo to nedokázal ocenit, neměla kamarády a nikdo ji neměl rád. Že to zní jako nudný čítankový příběh o dokonalém děvčátku? Nikolivěk, jde o fantasticky zábavnou knihu pro děti, u které se z plna hrdla smějí i dospělí.
Hlavní hrdinka Matylda je na první pohled holčička jako každá jiná. Že je však nějaká divná si brzy všimnou nejen rodiče. Matyldu nebaví sedět večer u televize a cpát se smaženými brambůrky, Matylda si chce číst. Číst!

"Tati," řekla "myslíš, že bys mi mohl koupit nějakou knihu?"
"Ňákou knihu?" podivil se. "Na co chceš ňákou zatracenou knihu?"
"Na čtení, tati."
"Co je, proboha, špatnýho na telce? Máme krásnou telku s dvanáctipalcovou obrazovkou a ty teď přijdeš a chceš knihu. Holka, začínáš být rozmazlená."

Když jí otec odmítne ňákou zatracenou knihu koupit, rozhodne se Matylda, která zůstává přes den ve svých sotva pěti letech sama doma, že se vypraví do veřejné knihovny a nějakou knihu si tam půjčí. Brzy přečte všechny knížky z dětského oddělení a paní knihovnice nevěří vlastním očím.
Rodiče si Matyldy moc nevšímají, ale když jí někdy ukřivdí přespříliš, holčička si to nenechá líbit a potají jim provádí drobné škodolibůstky.
Když začne Matylda chodit do školy, musí se vyrovnat s daleko větším množstvím hloupých a omezených lidí kolem sebe, než jsou její rodiče. Ze všech nejhorší je ředitelka školy, slečna Kruťáková. Trefné jméno vyjadřuje slečninu nejvýraznější vlastnost a inteligentní, výjimečně nadaná dívka ji přivádí až na hranici šílenství. Jediný, kdo se Matyldy kdy zastal je paní učitelka Dobrotová. Milá osůbka s velkým srdcem se ale také paní ředitelky moc bojí a tak se zdá, že krutost a nespravedlnost budou školou vládnout navěky. Naštěstí, Matylda je nejen chytrá, ale také statečná a když zjistí, že dovede něco velmi neobvyklého, začnou se dít velké věci.
Víc už neprozradím ani ťuk. Knížka je to skvělá, neskutečně vtipná a čte se jedním dechem.

Příběh má i svou filmovou podobu a i ta je velmi vyvedená. Doporučuji nejdřív přečíst, potom shlédnout a jsem si jistá, že budete stejně nadšeni jako já.

Matylda - Roald Dahl, il. Quentin Blake, vydalo nakl. Knižní Klub v r. 2007
Pro děti cca od osmi let

Kája Mařík

2009-01-04T14:56:00.009+01:00

Když jsem své "spolublogerce" předložila nápad napsat si sem článek o Kájovi Maříkovi, protočila oči v sloup takovým způsobem, že mě skoro přešla chuť. Ale protože Kája byl idolem mého dětství, mým nejzamilovanějším literárním hrdinou a knížkou, kterou jsem četla pořád dokola, o tu radost se nepřipravím.
Představovat Káju Maříka asi není vůbec nutné, však o něm většina z vás jistě slyšela. Příběhy vzorného, zbožného, chytrého, šikovného a zkrátka téměř dokonalého syna hajných a jeho nejlepší kamarádky Zdeni, dcery vzácného pána a vzácné paní lesních, těší svou naivitou už nejednu generaci českých čtenářů.
Jistě, série knih o Kájovi je svým způsobem kýčovitá. Všechni jsou úžasní, milí, skvělí, děti sice zlobí o sto šest, ale tak nějak pěkně a úsměvně, v pozadí vůně brdských lesů a rozpíčků z hájovny, nikdo se nikam nežene a všichni jsou šťastní a spokojení. Ale není to náhodou to, po čem všichni toužíme? Proč byly ty příběhy vždycky tak oblíbené a čtené? Protože z nich pohoda a klid jen dýchá.
Jsem městské dítě, Pražanda od narození. Ale s každou přečtenou kapitolou jsem jako malá toužila čím dál tím víc vyrazit do lesa, vyzout boty a ponožky, proběhnout se bosky po mechu a zpívat k tomu z plných plic. Fajn, dnes už je jiná doba a kdybych běhala po sídlišti bosa a s písní Hle, vstalť jest nyní! na rtech, asi by mě převezli rovnou někam pod zámek. Ale s Kájou se do dětství a do lesů vracím ráda. A jsem si jistá, že až budu mít před sebou zase vizi několika dlouhých dní volna, znovu po těch starých vyšisovaných svazcích sáhnu a Káju si přečtu od začátku do konce, všech sedm dílů pěkně popořádku.

Školák Kája Mařík (díly I. - IV.), Kája Mařík (díly V. - VII.) - F. Háj
Moje nejoblíbenější vydání ilustroval Andrej Kováčik a vydalo nakl. "VD" - Drábek v r. 1991

Z hlubin lidské představivosti

2008-12-11T12:04:00.013+01:00

Pod názvem Čarodějův učeň se skrývá mnohem víc než jen jedna kniha. Knihu s názvem Der Zauberlehrling napsal Goethe a tímto dílem inspiroval Paula Dukase k hudebnímu ztvárnění a to naopak inspirovalo Disneyho, který hudbu doprovodil filmem s Mickey Mousem jako učněm.
Já osobně však myslím příběh, který napsal Otfried Preussler podle lužické pověsti. Ten nádherně tajuplný, tak trochu pohádkový příběh o chlapci Krabatovi. Krabat je sirotek a jedné noci se mu zdá sen, ve kterém je volán do Černého mlýna. Krabat uposlechne tajemnému volání a vydá se na cestu do mlýna, kde se stane učněm jednookého mlynáře s dalšími jedenácti chlapci.
Z nádherně napsaného příběhu o vítězství lásky nad černou magií je cítit inspirace lidovými motivy s jejich vztahem k přírodě a tradicím. Tato představa mlynářů - čarodějů byla mezi obyčejnými lidmi dost rozšířená, proto se nelze divit, že ovlivnila i lidovou slovesnost. Mlynáři jako cech s velkými svobodami a ovládající dva živly byli pro předky vodou na mlýn jejich představivosti.
Podle knihy byl Karlem Zemanem natočen v r. 1977 stejně užasný a hrůzu nahánějící film.

Čarodějův učeň - Otfried Preussler, il. Ludmila Zemanová, vydalo nakl. Argo v r. 2003

Haló, ...

2008-12-09T15:34:00.007+01:00

Všichni jste v dětství na někoho podobného narazili a všichni jste jí milovali ..., že nevíte koho? ... no přeci Laryfáry. No, asi se tak nejmenovala a nepoužívala až tak bláznivou medicínu na různé dětské neduhy, ale přesto tu byla. Tak trochu tajemná slečna neurčitého věku se sladkým úsměvem a chápajícím pohledem, která vás zkrotila ani jste si toho nevšimli ... a přesně taková je paní Laryfáry v knihách Betty MacDonaldové, kterou většina dospělých zná spíš jako autorku humorně laděných příběhů z vlastního života.
Paní Laryfáry si vždy dokáže poradit, má až neskutečnou trpělivost (a to nejen s dětmi) ... a když je toho příliš, tak její léčebné kúry vždy zaberou. Třeba ta ředkvičková, ta je super. Pokud máte doma dítko (vlastně by to šlo aplikovat i na starší čuňátka) s odporem ke koupání, tahle léčba je ta pravá. Stačí vám k tomu jen balíček ředkvičkových semínek a po léčbě budete mít i něco do salátu.

Paní Láryfáry - Betty MacDonaldová, il. Lucie Štamfestová, vydalo nakl. Lika klub v r. 2001

Kouzelný svět Gabriely

2008-12-07T13:37:00.017+01:00

Mám moc ráda dětské knížky, ve kterých se živé postavičky dnešního světa nějakým způsobem dostávají mimo naši realitu. Mám na mysli takové ty pohádky v uvozovkách, příběhy, kde úplně normální dítě zažije něco neobyčejného, zvláštního, zábavného, fantastického, tajemného, jednoduše v našich měřítkách "nenormálního".
Proto mi doslova učarovala knížka Pavla Brycze Kouzelný svět Gabriely. Gabriela je úplně normální desetiletá holčička, na kterou zapomněli její kamarádi a nepřišli na oslavu jejích narozenin. Dívenka je pochopitelně smutná, ale taky dost naštvaná a rozčilená a vymýšlí pro kamarády nejrůznější příšernosti, kterými by se jim pomstila. Z ničeho nic se ale věci kolem v pokoji, které Gabrielininy hrůznosti měly uskutečnit, začnou bránit a holčičku přemlouvat, aby si to ještě rozmyslela. Gabriela zpočátku nevěří, ale ať chce či nechce, zjišťuje, že rozumí řeči věcí.
Díky tomuto objevu máme možnost s Gabrielou prožít řadu zábavných, napínavých i jemně mravoličných situací. Holčička pomůže díky radě kapesníku odhalit kapesního zloděje, po vyprávění prastaré polévkové mísy sní poprvé v životě s chutí česnekovou "poblivku", s pomocí píšťalky zavěšené na hrudi zkorumpovaného rozhodčího odhalí nekalé praktiky na fotbalovém hřišti, pěkné nebezpečí zažije při únosu proradnými mafiány, pomocí (tuším) zbíječky transplantuje srdce kamennému lvovi nebo se dá do řeči s nešťastným klavírním křídlem Petrof. (Protože jde o další mou srdcovku, kterou v jednom kuse vystavuji, opět nemám k dispozici jedinou ukázku :-)
Příběhy jsou psané s neuvěřitelnou lehkostí, báječným smyslem pro humor, který ocení děti i dospělí, sem tam okořeněné nějakou ironickou narážkou směřovanou k dnešní kultuře a společnosti (které možná dítě úplně neporozumí, ale protože ji nepochopí, ani se nad ní nepozastaví a nepřijde mu divná). Autor si dokáže mistrně hrát se slovíčky a senzačně se vcítit do dětského vidění světa, má spoustu skvělých nápadů a o bezvadné a vtipné situace tu není nouze.
Jednoduše řečeno, na knížce si jistě každý najde své. Dětem se budou líbit legrační příběhy, dospěláci se jistě zasmějí nad autorovými poznámkami a všichni budou spokojení.*
Čtivý text doplňují úžasné hravé ilustrace Šárky Zikové.

Kouzelný svět Gabriely - Pavel Brycz, il. Šárka Ziková, vydalo nakl. Meander v r. 2006
Určeno dětem kolem deseti let (ale zcela jistě osloví jak ty trochu mladší, tak i mnohem starší)

A mimochodem, tým Ziková & Brycz je podepsán i pod večerníčkem Dětský zvěřinec, který v současné době vysílá Česká televize. Speciálně kvůli jeho autorům jsem se dnes na jeden díl koukala a tak mě to vzalo, že jsem připálila cukroví.

* Mluvím z vlastní zkušenosti. Knížku jsem polohlasem předčítala devítileté slečně v autobuse cestou do Jižních Čech, přečetly jsme ji skoro celou a obě jsme se u ní děsně smály. Já možná víc než to dítě :-)

Lililinda Superhvězda

2008-12-06T13:46:00.005+01:00

Přemýšleli jste někdy nad tím, co se stane s písmenky, slovy, větami, odstavci a celými příběhy, které vymažete z počítače? Stisknete DELETE a ony zmizí. Jenže tím jejich cesta nekončí. Tedy alespoň podle německé spisovatelky Annette Herzog, autorky kouzelné knížky Lililinda Superhvězda. Lililinda je neposedná holčička, která se spisovateli nehodila do příběhu a tak ji vymazal. Lililinda ale nebyla z těch, které se vzdávají a rozhodla se vytvořit si vlastní svět z vymazaných písmenek. Protože pan spisovatel byl tak trochu patla, moula a člověk zcela bez fantazie, těch vymazaných písmenek našla ve svém novém světě až až.
Lililindino počínání ve vlastním světě je více než vtipné a zábavné, nuda nebo rozvleklost při čtení rozhodně nehrozí a můžeme tak být svědky fantasických situací, které by jen tak někoho nenapadly (Chtěla jsem sem vložit nějakou ukázku, protože už je to nějaký ten pátek, co jsem knížku četla a zůstalo především to okouzlení, ne však už konkrétní vzpomínky. Protože ale knihu v jednom kuse vystavuju a vnucuju dětem i rodičům, není tu momentálně ani jedna a já do ní nemohu nahlédnout :-)
O výtvarný doprovod příběhu se postarala Michaela Kukovičová a spojení těchto dvou talentů dalo vzniknout knize vskutku úžasné.

Lililinda Superhvězda - Annette Herzog, il. Michaela Kukovičová, vydalo nakl. Baobab v r. 2006
Pro mladší děti, cca kolem osmi let.

"Jé, Pú!" zvolali všichni kromě Ijáčka.

2008-12-06T10:51:00.006+01:00

Ano, jéééééééééé, nestárnoucí medvídek Pú od Alana Alexandera Milneho namluvený Markem Ebenem je prostě úžasný, okouzlující, báječný a prostě púovský.
Marek Eben se tak mistrovsky vžil do postaviček, že například Králiček nemůže být už králičkovitější. Ve scéně, kdy medvídek Pú navštíví Králíčka a ten poté, co Pú uvázne nohama v noře praví: "Jéje, ty jsi zůstal trčet?", už nemůže být ušák snad víc škodolibý.
Dalším krásným příkladem je narozeninové obdarovávání vždy depresivně naladěného Ijáčka: "Mnoho štěstí a zdraví k narozeninám," řeklo Prasátko. Ijáček se přestal dívat na sebe do vody, otočil se vyvalil oči na Prasátko.
"Řekni to ještě jednou," řekl.
"Mnoho ště .."
"Počkej chvilku." Kymácel se na třech nohou a čtvrtou opatrně přiložil k uchu, "Dělal jsem to už včera," vysvětloval, když se už potřetí svalil na zem. "Je to docela lehké. To abych lépe slyšel ... teď se to povedlo! Tak co jsi říkalo?"
Přidržoval si kopytem ucho.
"Mnoho štěstí a zdraví k tvým narozeninám," řeklo Prasátko znovu.
"To myslíš k mým?"
"Ovšem, Ijáčku."
"K mým narozeninám?"
"Ano, Ijáčku."
"Já že mám opravdické narozeniny?"
"Ano, Iijáčku, a přineslo jsem ti dárek."

... prostě to musíte slyšet :)))

Kniha byla napsána ve 20. letech 20. století, a přesto neztratila nic ze svého jedinečného kouzla. Pravda, děti a bohužel už i jejich rodiče neznají většinou půvabné ilustrace Ernesta Sheparda a dožadují se Disnyovských ilustrací, pro jejich okatost. Klasika však vychází dnes pouze s ilustracemi Shepardovými a Disneyho příběhy jsou pouze slabý odvar těch původních. Nejsou však ony něžné kresby přeci jen krásnější? Možná je spíš ocení dospělák, ale jak praví má kamarádka, matka dvou dětí: "Já si je vychovám," a poté vyrve své čtyřleté dceři "kýčovitou" knihu z ruky, aby do ní vložila něco "vhodnějšího" :)

Marek Eben - Medvídek Pú Komplet (Medvídek Pú, Zátiší Medvídka Pú, Medvídek Pú a Tygr) - 3 CD, vydal Universal v r. 2005

Myšlenky, které se rodí jen v pozdních odpoledních hodinách na konci týdne

2008-12-05T19:29:00.001+01:00

Nechat Internet bez poskvrny našich brilantních postřehů z oboru dětské literatury nešlo.